Jana

„Zpěvačka, herečka a nebo jste z Hradce!“ vyhrkla na mě paní na záchodcích v obchodním centru. „No, nejsem z Hradce!“ špitla jsem spěšně a zmizela rychlostí světla. Tak takhle je to s mojí popularitou. Divadlo je má láska a dlouho jsem nevěřila, že by se mu mohlo něco vyrovnat (samozřejmě vyjma rodiny a dětí, to je ale jiná kategorie).

A pak jsem poznala jógu. Nejdřív jsme se jen lehce fyzicky oťukávaly, pak jsme na sebe i nějakou dobu zapomněly a já s překvapením zjistila, jak moc mi chybí. A tak jsme se znovu našly a už se neopustily. Dokázala se mnou zůstat v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví.

Dívám se na jógu jako na vnitřní soukromou záležitost. Je to vnitřní svět každého z nás. A začíná u dechu. Tam jsem našla moment, kdy jsem se přestala v ásanách trápit. Zažít ten moment pochopení. To vám přeji.

Mé lekce jsou trochu dynamičtější, asi odráží mě samou. Ale opravuji, sleduji a když vidím, že něco nejde, modifikuji nebo přizpůsobím lekci dané skupince. Nejdůležitější je pro mě kontakt s vámi. Každé tělo je v jiné fázi života, každé je jiné a každé je zcela jedinečné. Ve svých lekcích se s radostí a láskou dívám na různorodost ásan, které jsem na své jogové cestě potkala a různorodost vás samých. Protože každý jsme výjimečný.

A na závěr, když „konečně!!!“ ležíte v šavásaně, zazpívám vám…“No, nejsem z Hradce!“

Dobrá praxe jógy, vaše spokojenost, káva anebo výlet mi vždycky zlepší den.