Víte, co je zvláštní?
Jak často sami sobě říkáme, že se o sebe staráme.
🧘 „Já se přece občas protáhnu.“
🧘 „Na yogu bych chtěla chodit častěji.“
🧘 „Pohyb mám celkem pravidelně.“
🧘 „Vždyť celý den něco dělám.“
A pak nás překvapí, že nás pořád bolí záda, jsme ztuhlí nebo unavení.
Ve skutečnosti?
Často si jen pamatujeme své dobré úmysly, ne to, co opravdu děláme.
Je velký rozdíl mezi tím, že si říkáme „měla bych začít“, a tím, že si každý týden opravdu najdeme hodinu jen pro sebe.
Pravidelnost totiž nedělají velká předsevzetí.
Dělá ji jedna lekce.
Pak druhá.
A najednou zjistíte, že se vám lépe dýchá, tělo je pružnější a hlava klidnější.
U Yogy nejde o dokonalost.
Nejde ani o to, zvládnout nejtěžší pozici.
Jde o to přijít.
Znovu.
A zase.
Protože právě pravidelnost mění naše tělo i mysl mnohem víc než pocit, že „už bych vlastně měla cvičit“.
Jak jste na tom vy?
Patří yoga mezi vaše skutečné návyky, nebo zatím spíš mezi plány?